S odstupem vynáším ze zaprášených zákoutí nadčasovou a o dobrý postřeh zvenku doplněnou projektovou strategii.
Šestikloboukové myšlení v pojetí Edwarda de Bono je celkem povedená projektová a procesní strategie, vhodná zejména pro menší skupiny. Měli byste si ji taky zkusit. (Hlásí se k ní mimo jiné i viceprezident Microsoftu pro Evropu, Střední východ a Afriku Jan Mühlfeit v rozhovoru v týdeníku Reflex č. 43/2004).
Oněch pomyslných šest barevných klobouků představuje šest navzájem různých rolí, které je užitečné při realizaci jakéhokoli složitějšího projektu obsadit. Představitel každé z nich má za úkol klást otázky a nalézat na ně odpovědi, při pohledu na projekt z 6 odlišných, předem definovaných úhlů.
Nachový klobouk: Vynálezce
Jeho úkolem je objevovat netradiční přístupy a perspektivy, tlačit na ostatní aby zkoušeli nové zdroje a metody. Ptá se jich: „Jaké nové myšlenky můžeme zkusit?” Kolika různými způsoby by se to ještě dalo provést? Co by se stalo, kdybychom zkusili tohle?”
Modrý klobouk: Shromažďovatel informací
Jeho práce je být neutrální a poskytovat ostatním členům skupiny fakta a čísla.
Do jeho sady otázek patří: „Jaká fakta lze popsat? Kolik? Jak často? Za jak dlouho? Kdo? Kdy? Je to skutečnost zbožné přání? Dá se to dokázat?“
Oranžový klobouk: Plánovač
Nutí ostatní organizovat, shrnovat a uspořádávat, psát instrukce a produkovat výsledky. Organizuje skupinu a vypracovává konkrétní plány akcí. Neustále se vyptává, „Co je potřeba promyslet a naplánovat pro zdar téhle akce? Držíme se časového harmonogramu? Kdo by měl udělat tohle? Jaký by měl být první krok? Co je v plánu na zítřek? Jak tuhle myšlenku sdělíme ostatním?“
Žlutý klobouk: Promotér
Úkolem téhle osoby je průběžně podporovat konstruktivní, pozitivní přístup k řešení problému a směrovat členy projektového týmu tak, aby uvěřili světlým zítřkům a soustředili se na nejdůležitější cíle. Neustále objevuje a předkládá možné přínosy. Člen týmu ve žlutém klobouku klade ostatním následující otázky, „Jaká pozitiva jsou na téhle myšlence? Co je náš cíl? Jak nám tenhle plán může pomoci ho dosáhnout? Kdo z toho bude mít prospěch?“
Červený klobouk: Pochybovač
Má v popisu práce podporovat konstruktivní kritiku. Upozorňuje ostatní na možná rizika, nebezpečí, vnitřní nesoulad v záměrech a plánech. Táže se: „Co je špatně na tomhle řešení, a co by se mohlo pokazit támhle na tom? Jaké riziko tahle akce znamená? Koho se to negativně dotkne? Jsou tahle data opravdu správná? Jak těžké bude tohle dokázat? Stojí za to se do toho pouštět?“
Zelený klobouk: Obhájce
Monitoruje v týmu vzrušení, strach, podezření a další podobné iracionální a emocionální reakce, vztahující se k základní myšlence projektu. Sleduje předtuchy a intuice členů skupiny. Jeho základní otázkou je: „Jaký z toho máme všichni pocit?“ Narozdíl od pochybovače se nepokouší ospravedlňovat jednotlivé akce, ale pomáhá ztotožňovat se s projektem jako celkem, v souladu s přirozenými potřebami a zájmy projektového týmu.
Většina z nás, (nepatříme-li ovšem mezi bláznivé kloboučníky nebo umělce v převlékání), má v mentálním šatníku ve své krabici na klobouky jen několik z uvedených pokrývek hlavy. Je šikovné, když projektový manažer dokáže do pracovního týmu dostat alespoň jednoho reprezentanta od každé barvy, tím lépe, mají-li současně i pod čepicí. Jinak by snadno mohl skončit bez klobouku, bos.
Volně podle Edwarda de Bono
Six Thinking Hats
UPDATE:
Honza Bien k tomu velmi trefně doplňuje
„Šestikloboukový přístup vlastně není ani tak věcí organizace, jako spíše strukturování problému. Nebo ještě lépe: způsobem uvažování. Proto je použitelný nejen v týmu, ale i při rozhovorech dvou osob, nebo dokonce jen rozjímání člověka jednoho.“
